Irský tinker (cob)
Irský Cob je kompaktní a silný, má silné kosti i svaly, a přesto dobře slouží jako mnohoúčelové zvíře. Někteří Irští Cobové jsou více podsadití než jiní. Irský Cob je dobře vyvážený a proporcionální, stojí zpříma a pevně a působí impozantním dojmem.
Tlama – má mít souměrný skus
Oči – mají být bystré, otevřené a posazené značně od sebe
Uši – mají být rovné a dobře nasazené
Krk – má být kompaktní, ale ne příliš krátký a měl by být pořádně osvalený včetně hřebenu (krk u hřebců by měl být obzvláště dobře osvalený i s hřebenem).
Plece – měly by být široké a silné, šikmá lopatka pro dobrý pohyb předních končetin.
Kohoutek - by měl být pevný a vysoký
Hruď – má být silná, dobře osvalená.
Rámec – kratší, kompaktní, přiměřeně velký a harmonický
Záď – má být krátká, rovná, dobře osvalená a přecházet v dobře nasazený ocas.
Zadní nohy –žádaný je pravidelný postoj, stehno svalnaté zakulacené, koleno široké silné.
Tělo – má být krátké a kompaktní, s žebry dobře vyvinutými do tvaru soudku.
Přední nohy – mají být silné a ne příliš krátké,dobře osvalené .Mají mít pravidelný postoj.
Spěnky – měly by mít dostatečnou kost a nemají být příliš dlouhé (rovné nebo příliš lomené spěnky jsou vada).
Kopyta – mají být dobře tvarovaná, úměrná a rozměrem schopná unést hmotnost koně.
Rousy – jsou charakteristickým dekorativním rysem Irského Coba. Toto je obzvláště nápadné u těžších Irských Cobů. Množství rousů se však může značně lišit, zvláště u středně těžkých Irských Cobů.
Hříva a ocas – hříva i ocas mají být bohaté a schopné dorůst do značné délky.
Barvy - Přípustné barvy:
- Všechny plné barvy včetně šedých a grošovaných
- Všechny plné barvy včetně šedých a grošovaných s bílými znaky
Pozn. Pokud má kůň bílé znaky, je buď strakatý, nebo grošovaný, a je popisován jako Barevný Irský Cob.
Pohyb – v klusu je žádoucí dosti přehnaný pohyb přední části do výšky, zahrnuje plece a přední nohy a představuje typický pohyb pro Irského Coba. Tento pohyb představuje speciální dojem a styl, díky kterému i těžší zvíře působí při pohybu lehkým dojmem.
Někteří Irští Cobové Mají sklon při pohybu trhnout při klusu koncem přední nohy trochu do strany. Toto trhnutí se nesmí zaměňovat s kroucením které je chyba. Pokud je trhnutí rovnoměrné na obou stranách a není přehnané, je považováni za docela typické a přijatelné. Obecný pohyb Irského Coba by měl odpovídat řádné délce kroku, který je přímý a aktivní.
Irští Cobové se dělí do výškových kategorií pouze pro účely předvádění:
Sekce A Koně ... nad 153 cm, do 170 cm
Sekce B malí koně ... nad 148 cm, do 153 cm
Sekce C poníci ... do 148 cm
Tvar těla, silueta
Hlava by měla být hrdě zvednutá, je nesena silně vyklenutým, dobře nasazeným krkem. Krk má vypadat, že pokračuje skrz kohoutek a končí tam, kde začíná záď (toto by mělo být obzvláště evidentní u hřebců). Záď má být krátká a rovná. ( kyčelní kosti nemají být znát). Záď, má být obzvláště dobře osvalená,široká a měla by mít dobře znatelné oba hýžďové svaly. Bedra mají pokračovat k zádi mírným nepřehnaným sklonem
Stavba těla– Irští Cobové jsou středně těžcí, nebo těžcí. (Benevolence v měření je možná pouze u klisen a valachů)
Vzhled – Irští Cobové se se svým unikátním pohybem, bohatým chlupem a rousy a bohatými barevnými možnostmi dohromady představují krásný a proměnlivý vzhled, když se předvedou jak nejlépe umějí, obzvláště v pohybu.
Hlava -
má být rovná, hezká a proporcionální vůči zbytku koně. Čelo má být široké, nozdry a líce mají být dobře vyvinuté.
Původ irského coba
O původu tohoto překrásného plemene koluje celá řada různých dohadů.
Již po staletí je Irsko známo jako země, která je vlastí silných a zdravých koní. Jednou z příčin je nejspíš i to, že velká část Irska je starého vulkanického původu a rostou na ní trávy a byliny, které představují základní potravu pro silné zdravé koně. Po více než 700 let bylo Irsko britskou kolonií. Anglická armáda, účastník mnoha válek, potřebovala koně, a tak si nějaké vzala z Irska, obvykle bez placení. Tito kompaktní, statní ("cobby") koně, které používali irští farmáři, byli velmi oblíbení, ale o bílé a barevné kusy nebyl zájem, neboť voják na takovém koni byl dobře vidět i za šera a představoval tak snadný cíl. Výsledkem bylo, že postupem času se strakatí koně začali brát jako méně kvalitní než jednobarevní, protože pro použití byli považováni za podřadné. Tento postoj je v anglosaském světě stále velmi rozšířený.
Kočovní obyvatelé, skupina Irů (nikoli cikánů, tito lidé měli irská příjmení), kteří byli vyhnáni ze svých domovů a kočovali a na svých cestách opravovali lidem hrnce a pánve cínem (cín = tin, takový člověk = tinker), si mohli dovolit pouze levné koně a tak skončili u strakatých.
Kočovníci však byli po generace velmi hrdí na "strakaté coby", které vlastnili. Tito koně představovali rodinný kapitál a každý rok začátkem října se konal v Ballinasloe velký trh, kde se předváděli a občas i prodávali ti nejlepší cobové.
Zdroj: www.icscr.cz
Foto: www.zuzule.com
Náhledy fotografií ze složky Irský tinker (cob)